Jsem člověk v zemi obrů

Žiji v zemi trpaslíků, žiji v zemi obrů. Jsem jen prostý člověk, to snad mi je k dobru. Nemám věci oplývající kouzelnou mocí, když toulám se sám nocí. Myslím zase dnes i včera, co uvařím pro netvora. Pardon, pro obra. Vařím pro něho mnoho let, jinak by mě obr sněd. Vždy má přání speciální, míti dobré jídlo i pití. Nevím si dnes rady věru, co uvařím mu k večeři, než se venku sešeří. Kus masa je jasná volba, k tomu třeba rýže kopec a zákusek za jeho zoubek, na masu nesmí býti chloupek.

Obrův kuchař

Obr zařve hlady brzy, mě po tom všem velmi mrzí, že já nejsem trpaslíkem, co chová si ve sklenici. Rychle peču, vařím, smažím, u toho se velmi snažím. Vše pak rychle nesu obru, on mi to má dneska k dobru. Povídá mi, hele tvore, něco ti dám, ať jsi šťastný na mém dvoře. Nestačím se divit, co to kutilové nesou? Blíží se však urychleně, k mému vaření, nenesou však koření. Nesou nová kuchyňská dvířka , to vám je ale external šířka. Radost mám jak malý kluk, dělám při tom smíchy hluk.

Jsem člověk v zemi obrů
4 (80%)1